Seminář ÚZKOST 2. Popření a hledání skutečného Já.
20. 4. 2026
„A tak Tě prosím, nech mě jít. Nenuť mě být kouzelníkem, já chci být kouzlem. Prosím mami, nech mě jít, pusť mě, ať mohu objevit, kdo skutečně jsem.“ (Z povídky Matka, Lada Pourová)
- Kde se to vzalo?
- Úzkost – průběh a prognóza.
- Obranné mechanismy
- Neurotické postoje
- Nadměrné požadavky
- Silná potřeba náklonnosti
- Zlost
- Katastrofické fantazie.
- Reakce na odmítnutí.
- Neschopnost, odpoutat se.
- Jak dál?
„Smím zlobit, a nikdo z toho neumře, nikoho z toho nerozbolí hlava, smím se vztekat, když mne zraňujete, aniž bych vás kvůli tomu, moji milí rodiče, mělo ztratit.“
„Od začátku jsem bylo malý dospělý.“
„Vyvinulo se zde jakési umění nepřipouštět si pocity, neboť pocity může dítě prožívat jen tehdy, má-li nějakou osobu, která je přijímá i s těmito pocity, chápe je a doprovází. Pokud toto chybí a pokud dítě riskuje, že ztratí lásku matky nebo náhradní osoby, není schopno prožívat ani ty nejpřirozenější citové reakce třeba jen tajně, ‚samo pro sebe‘, nýbrž je musí vytěsnit. Přesto však zůstávají uloženy v jeho těle jako informace.”
„Nejsilnější zbraní, kterou mají rodiče k dispozici, chtějí-li udržet závislostní vztah, je vytváření pocitů viny.“
V prvním proběhlém semináři o úzkosti jsme se zaměřili na to, jak úzkostný člověk působí na druhé lidi. Co jeho úzkost může způsobovat druhým. Tato, druhá část bude zaměřena na vývoj úzkosti v dětství, na její průběh a prognózu. Trošku si povíme o lásce, laskavosti a dobrotě. Dozvíme se, jak je dobré poznat sám sebe, jak si důvěřovat.